Co se děje za oponou?

Ač nám doba nepřeje a my herci, ani vy diváci se do divadla ještě nějakou dobu nepodíváme, určitě si ještě pamatujete, jaký pocit to je. Sedíte v sále, kolem vás prochází ostatní diváci a na poslední chvíli hledají svá místa, vy střídavě sledujete okolní ruch a mírně se pohupující oponu. Pak konečně světla zhasnou a vy už jen sedíte a vnímáte rozhovory a pohyb herců na jevišti. Napadlo vás, ale někdy, co všechno se do této chvíle muselo stát? Co předchází té chvíli, kdy sedíte a užíváte si atmosféru divadelní hry? Ne? Pojďme se tedy společně vydat na dlouhou cestu, jakou musí taková divadelní hra urazit.

 

Všechno to začíná u scénáristy v hlavě, ten má za úkol vymyslet, o čem hra bude. Klíčový je nápad, ale bez hodin prosezených u počítače by to také nešlo. Do příběhu se postupně vkládají nové a nové postavy, přijde nečekaná událost, která obrátí celý příběh vzhůru nohama. Ten postupně odhaluje svá tajemství. Poslední dialog, poslední postava a je to. Scénář je hotový.

 

Tak a my se můžeme vydat na další zastávku. Tou je režisérova pracovna. Režisér sedí za velkým stolem a čte si scénář. Přeškrtá to, co se mu nelíbí, jen proto, aby to scénárista zase připsal zpátky. Pak se společně podívají na role a určí, kdo se, na co hodí nejlépe. Teď už se přesouváme do divadla, kde okolo stolu sedí netrpěliví herci a čekají, co si zahrají tentokrát. Nejprve nám hercům scénárista vysvětlí, o čem hra je, a pak už se pustíme do čtení. Po první zkoušce se cesta divadelní hry rozdělí.

 

Cesty jsou různé, ale spojuje je jeden cíl a tím je premiéra. Někdo se vydá cestou choreografie, jiný navrhne scénu, další složí hudbu nebo se postará o osvětlení a zvuk. Zároveň probíhá nácvik hry. Herci studují své role. Co jejich postava chce? Co cítí? To vše se promítá do toho, jak se postava bude na jevišti chovat. Datum premiéry se neúprosně blíží a cesty se spojují.

 

A to je konec anebo začátek... Divadelní sál potemní a místností se rozezní bouřlivý potlesk, který nás herce, ale i všechny ostatní, kteří se na hře podíleli, neskutečně potěší. A v tu chvíli víme, že to mělo smysl. Ty noci, které jsme proseděli nad otevřeným scénářem se vyplatily…

 

Za Divadelní spolek Oříšek Martin Nedecký

 

Divadelní představení